Jak to bylo v únoru 1611
Z krvavých událostí, které zachvátily v pohnuté době vpádu Pasovských roku 1611 Prahu, a bylo jich nemálo, zanechaly právě ony u Panny Marie Sněžné snad nejhlubší stopu v dějinách této doby. Bezuzdné řádění luzy ve zdech kostela a kláštera i ukrutná smrt bratří františkánů byla nejen dílem nesmyslné pomsty, ale především obrazem hlubokého rozkladu této doby, která neúprosně spěla ke svému rozuzlení na Bílé Hoře.
Příchod františkánů ke kostelu P.Marie Sněžné v r. 1604, v bouřlivé době prohlubujících se náboženských i politických rozporů v zemi, byl velkou nadějí katolické strany a františkáni, zvaní Bosáci, tuto příležitost vskutku využili. Jejich působení jako kazatelů při soukromé i veřejné obraně katolické víry i jejich katechetické úsilí bylo ovšem trnem v oku protestantům, kteří františkánům nezřídka vyhrožovali i smrtí a dopouštěli se přímých útoků, našel se však i dostatek jejich ochránců.
Přitom museli františkáni fakticky znovu budovat klášter a zejména kostel, který stál v ruinách se zřícenou klenbou; toto úsilí završili roku 1610.
Byla to ovšem i doba, kdy vrcholil spor mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem, s nímž souvisí i podivné povolání vojsk pasovského arcivévody Leopolda a jejich neblahé působení v Čechách. Vojska, která se vymkla kontrole, vtrhla počátkem roku 1611 do Čech a při svém postupu se dopouštěla násilností a ukrutností, o jakých dosud nebylo slýcháno, a které vyvolávaly všeobecný odpor.
Dne 14. února dobyla pasovská vojska Malou Stranu, Prahu však neovládla. Pasovským se sice nepodařilo proniknout do Starého Města, ale i v době, kdy pustošili Malou Stranu, vypukly v Praze prudké nepokoje vedené protestanty, jimž byla vzniklá situace záminkou k útoku především na kláštery, mylně podezřívané z ukrývání pasovských vojáků. Tak byli dne 15. února napadeni jezuité u Karlova mostu, kteří se ovšem ubránili, a minorité u sv. Jakuba, jimž přišli na pomoc pražští řezníci. Nejtěžší rána však postihla klášter u Panny Marie Sněžné. Ozbrojený dav, který předtím vyplenil některé další novoměstské kláštery, se obrátil na sídlo františkánů, vtrhl do kostela i kláštera, kde s neobyčejnou krutostí pobil všech 14 bratří, kteří zde byli v té době přítomni, v čele s vikářem kláštera P. Bedřichem Bachsteinem. Mezi zabitými byli 4 kněží, 6 kleriků a noviců a čtyři laikové; jejich zohavená těla pak zůstala po 3 dny nepohřbena před zpustošeným klášterem. Teprve 19. února byli pochováni do společného hrobu v křížové chodbě. Později byly jejich ostatky přeneseny a uloženy v oltáři sv. Petra z Alcantary v kapli sv. Michala, kde jsou dodnes.
Tato událost vyvolala všeobecné zděšení. Hlavní iniciátor sice trestu unikl, přesto v dubnu 1611 byli popraveni někteří viníci.
Památka 14 bratří byla v klášteře zbožně uctívána. Již v roce 1677 usiloval o jejich beatifikaci provinciál Bernard Sannig a r. 1698 byla odeslána tato žádost do Říma. I když k dokončení a potvrzení procesu tehdy nedošlo, výsledkem bylo však alespoň vyhlášení čtrnácti pražských mučedníků z řádu sv. Františka za ctihodné.
Toto úsilí bylo obnoveno až po 250 letech; průběh beatifikačního procesu sleduje P. Petr Alkantara.
Kéž se s pomocí Boží a našich modliteb dočkáme jeho brzkého dokončení!
Jan-Jakub Outrata
Proces blahořečení
Proces blahořečení podléhá církevním směrnicím a musí proběhnout řádně podle těchto pravidel. První instancí je příslušné biskupství, v našem případě arcibiskupství pražské. Zde bylo potřebné šetření ukončeno již r. 1947 a na podzim byla obsáhlá akta předána do Říma Kongregaci pro svatořečení. Přerušení procesu způsobily politické události r. 1948. Nyní máme z kompetentních míst z Říma "zelenou" v procesu pokračovat podle pokynů příslušné kongregace, protože všechny předchozí kroky byly schváleny a uznány za právně platné. Naši biskupové poslali Sv. Otci list, ve kterém žádají o blahořečení těchto Božích služebníků.
Je třeba se modlit za šťastné dokončení všech potřebných prací a soukromě vzývat bratry o přímluvu. Protože byli umučeni 15. února uvedeného roku, od listopadu roku 1994 každého 15. dne v měsíci při večerní mši sv. konáme soukromou vzpomínkovou slavnost na počest jejich smrti. Ačkoliv soukromá úcta těchto Božích služebníků není vymezena jen zdmi zdejšího kláštera, přece jen by měla interesovat naše farníky více než jiné věřící.
Ke chvále Kristově.
P. Mgr. Petr Alkantara OFM