Slavnost Ježíše Krista Krále

Poslední neděli v liturgickém roce, tj. 26. listopadu, budeme slavit slavnost Ježíše Krista Krále. Tento svátek vyhlásil v roce 1925 ve své encyklice Quas primas papež Pius XI. Poprvé se tento svátek slavil na poslední říjnovou neděli roku 1926. Piux XI. chtěl tímto svátkem připomenout Kristův královský titul, Kristovu svrchovanost nad lidskými dějinami i nad všemi „vládci“ v tomto světě, a také okolnost, že státní správa nemá právo rozhodovat o záležitostech, které přísluší Bohu – tj. především v oblasti etiky a důstojnosti člověka. Pius XI. s oslavou tohoto svátku spojil také každoroční zasvěcení lidstva Ježíšovu srdci. Královský titul připisovaný Ježíši Kristu má svůj původ v evangeliu, kde je takto Ježíš na vícero místech představován jako dlouho očekávaný král Židů (Mesiáš). Spolu s dalšími tituly (např. „Pán“) je označení „Král“ vyjádřením vlády, kterou věřící přiznává Ježíši Kristu nad svým životem. Boží vláda je především laskavá a moudrá, plně respektuje lidskou svobodu. Zároveň ji ale vede k hlubšímu poznání, víře, naději a lásce.

Liturgický (církevní) rok končící oslavou Ježíše Krista Krále nám připomíná, že i definitivní konec světa, bude v rukou Ježíše Krista – Krále. „Ježíš Kristus – Pán a Král – je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a umístil po své pravici…“ (Gaudium et spes 45)

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.