Pozvánka od paní farářky Špakové
(23)
k návštěvě sboru v Čelákovicích, kde v současné době působí, dlouho čekala na své naplnění. Ne, že by chyběla dobrá vůle, ale stále se jaksi nedařilo najít vhodný termín. Až konečně v neděli - 25. září 2005 - se to podařilo. Krátce po nedělním poledni vyrazila skupinka poutníků v čele s otcem Michalem z Masarykova nádraží
(1),
(2),
(3),
(4),
(5),
(6),
(7)
vláčkem směrem k Čelákovicím
(8),
(9),
(10),
(11).
Den jako vymalovaný, teplo, jaké ani o prázdninách nebylo.
Na nádraží naše poutníky očekávala paní farářka a se všemi se přivítala. Společně pak dorazili před budovu zdejšího Husova sboru
(48),
(49),
kde už je očekávala členové místního sboru. Jak bylo slunce všude kolem, tak ho bylo plno i uvnitř a krásně ozlacovalo celý prostor a
všechny ty desítky květin a věnečků na stěnách zdejšího kolumbária
(20),
(21).
Paní farářka nám hbitě rozdala noty a úlohy, kdo co bude číst a kdo pronese jaké přímluvy, a zanedlouho začala bohoslužba.
Ve sborech Církve československé husitské se hodně a dobře zpívá
(19),
- zdejší sbor zvládl i vícehlas, zatímco my katoličtí jsme většinou spíše jen tak nesměle přizvukovali.
Ale i na naší straně bylo několik zdatných zpěváků, takže některé ty známější písně se nám podařilo sladit v docela slušný souzvuk.
Ale i když je zpívání zajisté důležitou součástí každé bohoslužby, přeci jen, naštěstí, není tím nejdůležitějším.
Boží slovo, kázání paní farářky
(23)
a upřímné přímluvy a prosby v tomto promodleném prostoru zalitém Božím sluncem, to všechno dohromady bylo krásným setkáním s naším nebeským Otcem, které jsme prožili společně s našimi bratry a sestrami z církve československé husitské.
Ale ještě nebylo všemu hezkému zdaleka konec!
Paní farářka nás pozvala na posezení do přilehlé místnosti, kde na nás čekala spousta dobrot
(26),
(32),
káva a čaj a hlavně milé povídání s našimi hostiteli
(35),
(37),
(43).
Líbilo se nám tam náramně, a kdyby nás nečekal další program, jistě bychom si s chutí poseděli déle. Jenže na pořadu byla návštěva místního katolického kostela, kterou jsme museli stihnout ještě před večerní mší svatou.
Kdo byl v Čelákovicích poprvé, mohl být upřímně nadšen! Kostel Nanebevzetí Panny Marie
(50),
(56)
je umístěn v zeleni na konci města a od prvního pohledu je patrné, že to není jen tak obyčejná stavba.
Však byl také na ni místní pan farář
(57),
(87)
náležitě pyšný. A jak se ukázalo, měl k tomu i patřičný důvod, neboť se sám osobně zúčastnil na jeho poslední obnově před lety. Velmi rychle nás přesvědčil nejen o velkých znalostech tohoto svého kostela, kde působí již třicet let, ale především o svém velkém srdci, ve kterém s láskou sídlí i jeho bližní - sestry a bratři z husitské církve. Bylo pro nás velkou radostí a vlastně i velkou nadějí i velkým vzorem to, jak dokážou obě tyto církve vedle sebe ve vzájemné úctě žít a spolupracovat.
A protože i to, co je milé a hezké jednou skončí, najednou byla u konce i tato naše pouť dobré vůle za lepším poznáním našich blízkých ve víře, ale i sebe samých. Ještě cestou domů se nám čerstvé vzpomínky honily hlavou a mísily se s krásnými pohledy, které se nabízely z oken vlaku. Do krajiny se pomaloučku vkrádala tma, ale duše alespoň na chvíli jakoby zářila.
Text Hana Outratová, foto František Jirsa
|
|
|
